Stránky Cane Corsačky Rajah

Agility jsem začala cvičit od mojeho 1 roku a to přesně na táboře, který pořádal KK Zetor v létě. Moje panička pořád chtěla na tábor i se psem (tzn. se mnou :D ).Pak našla jeden v okolí a už bylo rozhodnuto. Jede se!
Na táboře se mi ze začátku moc nelíbilo a hlavně ti psi... Hlídala jsem svůj stan a paničku ze začátku až moc (teda podle ní). Pravda, vrčela jsem na psy a vyjížděla po nich. Byl mi teprve rok. Ale po třech dnech jsem si zvykla jak na psy, tak na lidi, kteří tam byli. V agility jsme byli ve skupině začátečníků a trénovali jsme nejprve jednotlivé překážky. Byla jsem z těch všech psů nejlepší a nejrychleji jsem se učila. Taky jsem celkem vyčnívala mezi ostatníma "lehkonohýma" psama. Pravda, jsem krapet mohutnější, ale když jsem na parkuru, tak se spousta lidí diví...
Po pouhém týdnu jsem měla základy agility a uměla jsem vše, co je potřeba. Na konci tábora byli závody. Začátečníci nastoupili spolu s pokročilími a závodníci byli zvlášť. Panička si myslela, že proti pokročilím nemáme vůbec šanci a zlášť my (pravda, cane corso na parkuru jen těžko zahlédnete). Ale štěstí bylo na naší straně. Získali jsme krásné třetí místo z 21 psů.
Po táboře to paničku i mě začalo bavit a tak jsme si našli cvičák, kde se dá cvičit agility. Když jsme se tam objevili, všichni se jen tak usmívali a nebrali to jako konkurenci. Do kolektivu psů jsem zapadla i přes první problémy, protože jsem nebyla na psy moc zvyklá. Trvalo to asi půl roku, než jsem přestala mít problémy a přestala být nedůvěřivá k lidem. Pak přišly moje první klubové závody a byly z toho dvě první místa a jedno druhé.
Čas plynul a my jsme se stále více zlepšovali a na ten tábor jsme jeli podruhé. Tentokráte jsme si odvezli druhé místo. Na cvičáku jsme postoupili po jednom kurzu mezi pokročilé, místo začátečníky. Další klubové závody byly také úspěšné (viz Úspěchy Rajah).
Panička mě taky začala vozit na voříškiády a to už jsem byla vyrovnaný pes, kterému ostatní psi vůbec nevadí. Dne 30.9.2007 jsem byla na svých prvních neoficiálních závodech agility v Blansku. Dopadlo to také solidně. Nebyli jsme na postech vítězů, ale to se ani nečekalo. Porazili jsme i border kolie, belgičáky a křížence. Byla jsem jediný těžký pes na závodech. Rozhodčí mě bedlivě sledovala na parkuru a dokonce řekla, že jsem moc dobrá. Ona sama totiž měla taky těžkého psa, se kterým dělala agility.
Tak to je zatím moje kariéra. Příští rok se chytáme na další a další závody (samozřejmě že neoficiální, na oficiálky nemůžu, protože mám bohužel DKK 4/1). Tak mi držte palečky, ať mám ještě spoustu dalších úspěchů!






Jestli někdo zkusí zkopírovat moje fotky a já je najdu, tak si to pěkně schytá! (Ne, opravdu, autorské právo na tyhle fotky mám jen JÁ a jestli je někdo chce někam publikovat, musí napsat na mail Zuzka.003@seznam.cz , díky)

(tahle fotka je z klubových závosů, kdy jsme vyhráli 1. místo za nejlepšího tuneláře - byli jsme proti závodním psům)